DATA

5.-8.5.2016

Bavorská Ruda

Vedoucí:

Mathias Straub, Marcus Reinert

Check Czech + Dáme Dojč = KOMUNIKATZE

5. května - příjezd zhurta
Ve čtvrtek 5. května jsme odjeli do Německa, do Bavorské Rudy. Jak jsme se blížili k hranicím s Německem, bylo v autobuse, který nás tam vezl, cítit rostoucí napětí. Zvědavost, obavy, stesk (že by už po domově?). Na nádraží na nás už čekala německá skupina. Oni stáli na německé straně, my na české straně nádraží. Oni zazpívali německou písničku na uvítanou (na celé nádraží), my zazpívali českou písničku. Oni si připraavili pokřik, my jim oplatili stejně, pokřikem. Oni měli připravený malý dárek, my také. Předali jsme si ho a čekali, co bude dál. Dál byla společná cesta do hotelu, každý s jedním Němcem nebo Němkou. Příjezd byl, no, drsný, protože jsme se hned museli dorozumívat s Němci, a to nebylo moc snadné.
7. května - všude samé kaňky
Mathias ve svých materiálů vylovil útlé, malé knížky Malý modrý a malý žlutý. Myslím, že když jsme ji spatřili poprvé, každý z nás si pomyslel, že tuhle literaturu už jsme snad odložili v mateřské. Kniha byla plná obrázků modrých a žlutých kaněk, ze kterých se stala kaňka zelená, a pod ním text, pro nás Čechy samozřejmě jak jinak než v němčině. Ale během čtení a prohlížení obrázků jsme zjistili, že ty kaňky mají v knize své místo a vypráví příběh. Jednoduchý příběh o přátelství. Německá skupina pracovala na témže příběhu, jen v češtině. Klobouk dolů, rozuměli příběhu celkem dobře. A samozřejmě bylo pak naším společným úkolem příběh zahrát česko-německy. A to tedy byly horké chvilky. Jak se domluvit, jak to zahrát?
6. května - Spieglein, Spieglein an der Wand...
Chvíle jen s Dáme dojč-skupinou. Vyprávěli jsme pohádku o Sněhurce. Mathias s Marcusem nám dávají záchytné body: slovíčka, která využíváme při převyprávění. No, nakonec se to moc Sněhurce nepodobá, originální verzi je to dost vzdálené, ale i tak je to sranda.
7. května - Železná Ruda
V sobotu 7.5. jsme měli odlišný den od ostatních. Před obědem jsme jeli vlakem do ČR do Železné Rudy. Tam jsme si došli na oběd,kde měli výborné kuřecí řízky a mohli jsme se sami porozhlídnout po městě. Když jsme se zase všichni sešli, šli jsme pěšky do Bavorské Rudy, do našeho hotelu. Cestou zpět jsme měli sbírat tři věci. Pak jsme se zastavili a měli jsme si najít místo které se nám líbí a měli jsme poslouchat přírodu a zakreslovat zvuky, které slyšíme. Těžký úkol.
8. května - kameny
Každé ráno jsme měli takovou menší rozcvičku. Šli jsme ven a chodili jsme s kamenem na ruce. Nevím jestli někdo pochopil smysl té ,,hry", ale aspoň jsme se ráno prošli na čerstvém vzduchu, s kamenem na ruce :-). V neděli jsme hráli hru s čím jiným než kameny. Museli jsme se vyzývat buď česky nebo německy (Češi museli německy a Němci česky) k ,,boji". Byl to boj o to, že komu spadl dřív kamen z ruky, tak vlastně prohrál. A pak jsme bojovali všichni proti všem. Po hrách venku jsme šli do školy. Tam jsme byli opět rozdělení do skupinek. Ve skupince musel byt jeden Němec a dva Češi. Dostali jsme kreslený příběh, tentokrát beze slov, bez textu, který jsme museli pak společně zahrát. Šlo o příběh staříka, který zahlédne padat v noci hvězdu, vydá se ji hledat, ale nalezne “jen” jablko. Když ho rozřízne, nalezne svou hvězdu, hvězdu v jablku. Zadání znělo jednoduše: rozpohybujte obrázky na jevišti. Lehko se to řekne, hůř udělá. Samozřejmě jsme si museli vybrat obrazy, které chceme hrát, ty jsme museli nejdříve přeložit do němčiny a češtiny, pak dát obrazům správné pořadí a text.

Po dohrání jsme už jen netrpělivě čekali na oběd a pak na rozloučení s Němci. Znovu na nádraží. Udělali jsme vlastně to samé jako při přivítání. Až na to, že Němci byli na české straně a my na německé. Zazpívali jsme připravenou písničku, znovu předvedli náš pokřik a nakonec se oficiálně rozloučili. Sice bylo trochu smutné, že se musíme loučit, ale na druhou stranu jsme se těšili domů.

Doufám, že se opět někdy setkáme. :)
Text: Tereza Marková a Adéla Žaludová




Copyright (c) Rudolf Klímek 2010 & David Procházka - Design by Tvorba webu